23.1.2009 
     Vstavam pozde, asi v deset rano, mam spoustu casu. Jedu si zkusit delat doktora mezi Eskymaky. Nikdo me k tomu nenutil a dokonce se tesim. Chtela jsem jet sice v cervnu a cervenci, ale jsem jenom resident a pristehovalec k tomu, tak si nemuzu vybirat. Leden,unor, snad to nebude tak velky rozdil. Moje prvni zastavka je jeden mesic v mestecku na brehu Hudson Bay - Churchill




     Na letiste me doprovazi frustrovany manzel, ktery netusi, co si bez manzelky pocne se svymi dvema detmi, a dve placici deti, ktere netusi, jak to bez maminky dva mesice prezijou. Taky si vezu dva kufry, plne knih 
(co kdyby), jidla (pry je mezi Eskymaky extremne drahe), tepleho spodniho pradla, svetru, bund, snehuli a rukavic. 
     I kdyz se to nezdalo malo, maximalni vahu, ktera byla u kazdeho kufru do 36 kilo jsem naplnila velmi jednoduse. To zpusobily ty knihy a konzervovane rybicky. Jaky byl ovsem muj sok, kdyz mi krasna a usmevava letuska za prepazkou oznamila, ze v letacku co  mam je chyba, ale ze veskera moje zavazadla DOHROMADY smeji mit 36 kilo! 
     Takze musim pulku veci vylozit, letadlo je male, v zadnem pripade nepovezou nic nad limit. A mam na to asi 20 minut. Sly na me mdloby. Bydlim daleko od letiste, takze cesta domu nepripadala do uvahy. Nechat rodine jeden z kufru taky neslo, protoze jsem mela treba jednu snehuli v jednom kufru a druhou v druhem, jak jsem se snazila to do kufru nacpat jak se da. Takze teple kalhotky v jednom kufru a teple podprsenky ve druhem. No aspon nam dali igelitovy pytlik na tech ctyricet kilo, ktere budeme chtit nebrat s sebou. 
     Vzhledem k casove tisni jsme vlitli do jednoho rohu letistni haly a ty dva kufry proste vysypali.Vsechno jidlo, temer vsechny knihy a trocha obleceni putovala do darovaneho igelitaku - ktery se zacal samozrejme trhat. Uplne zdrchana a zpocena jsem dolitla s redukovanymi zavazadly k prepazce a hura, trefili jsme se do pozadovane vahy. Kufry mi vzali a oznamili, ze si mohu vybrat jeden z nich, ktery prileti ten den co ja, ten druhy, ze prileti nejaky jiny den. Rikali prece, ze maji jen male letadlo, ne? Odpovedela jsem velmi inteligentne, ze potrebuju ten, ve kterem je stetoskop. No zasmali se a kufry mi vratili, abych je opet obratila vzhuru nohama a zjistila, ve kterem z tech prehazenych kufru stetoskop je. Nasla jsem ho zamotany mezi teplym spodnim pradlem. Kufry vyreseny! 
     Najednou jim padl do oka muj prirucni kufrik. Je moc velky. Je moc tezky. Musite vyndat pulku vahy. Nemela jsem u sebe zbran, tak jsem vyndala jabka, knihy a jogurty, nechala si v tasce pas, leteku a bankovky. Vaha uz byla OK, objem zavazadla laskavne prehledli, bo na mne asi bylo videt, ze se chystam spachat trestny cin. Uricene utikam k letadlu. Vubec netusim, jestli uz jsem ho neprosvihla. Jeste tu je. Usedam do nejmensiho letadla, kterym se kdy letela (pro 25 pasazeru), letuska rozdava misto obcerstveni usni zatky...brzy zjistim proc. 
Odletam. 
K Eskymakum.




      Do Churchillu priletam v pet odpoledne a vsude tma jak v pulnoci, znasobena tim, ze tu neni prilis poulicniho osvetleni. Ceka na me Eskymak s truckem , ktery mi nerozumi a jen opakuje doktor a chechta se. Nejsem si ani uplne jista, ze ceka na me. Ale doufam. Nastesti to byl ten pravy Eskymak a odvezl me do nemocnice. Beru kufry a jdu se predstavit.